O divadle
Našimi diváky jsou hlavně děti, protože hrajeme klasické české pohádky. Jako například o perníkové chaloupce nebo o Budulínkovi.
Ale i dospělí se k nám rádi vracejí pro vzpomínku, protože naše historické kulisy, dekorace a vůbec celé pojetí, se dnes už téměř nevidí.
Naše Kašpárkovo staročeské loutkové divadlo hraje jak v kulturních zařízeních a školkách, tak také vlastní na letní měsíce svůj malý divadelní stan, kde se divák pohodlně usadí jako v divadle. Výhodou tohoto celého zařízení je, že přijedeme za dětmi po celé naší republice, tak jak to dělali naši předci neb pocházíme z tradičních loutkohereckých rodin, které takto v minulých stoletích také cestovaly.
Mnohé fotografie na tomto webu pocházejí z unikátní putovní výstavy historických loutek (jediné ve střední Evropě), na které se podíleli a spolupracovali:
Autor výstavy – Vilém Janeček
Odborný poradce – Mgr. Lenka Šaldová, Ph.D., Národní muzeum
Finský výtvarník – Kalle Russ
Bývalý loutkoherec – Ladislav Duchoň
Umělečtí poradci – Jimmy Navrátil a Karel Janeček
Rodinné loutkové divadélko
Na přelomu 19. a 20. století se loutkové divadlo hrálo v rodinách českých spisovatelů, herců, výtvarníků, hudebníků, ale také v domácnostech tisíců bezejmenných lidí. Papírové divadélko i s malými loutkami, dekoracemi, texty her a návody k provedení se totiž dalo koupit za nevelký peníz, a tak se rychle stalo velmi oblíbeným dárkem.
Brzy se začaly sériově vyrábět jak loutky, tak tištěné dekorace – a to ne ledasjaké! Navrhovali je totiž prvotřídní čeští výtvarníci: Mikoláš Aleš, František Kysela, Karel Štapfer a další. A co vy, nemáte náhodou na půdě také takové divadélko?
Patříme k jednomu z nejstarších kumštýřských rodů. Janečkovi byli majitelé putovních biografů, mechanických divadel a také loutkáři. Jedním z nejvýznamnějších loutkářů v rodu Janečků byl Emanuel z Vonoklas, který v druhé polovině 19. století kočoval se svým divadlem po Čechách. A byl nejen loutkářem, ale i zručným řezbářem. Se svým synem Vilémem se dokonce podílel na tvorbě světoznámého Třebechovického betlému.
Loutky vyřezával a opravoval nejen pro sebe, ale i pro některé další loutkáře. Vilém Janeček, pravnuk Emanuela a vnuk Viléma Janečka se vrátil k loutkářským tradicím rodu a příležitostně nabízí pohled do své sbírky historických loutek. Mnohé fotografie na těchto stránkách pocházejí z výstav.
Potulní loutkaři
Od poloviny 18. století putovaly dynastie českých loutkářů po vsích a malých městečkách.
Potulní loutkáři (často propuštění vojáci, kramáři, učitelé) si nevydělávali na živobytí vůbec snadno. V úředních dokumentech byli dokonce často označováni za žebráky. A přitom děti je milovaly. I jejich rodiče. Třeba proto, že hráli česky, a tak pomáhali v těžkých časech zachovat a rozvíjet českou kulturu a jazyk.
Loutkáři si nechávali loutky vyřezávat u profesionálních řezbářů. Proto se nám zachovala často krásná umělecká díla.